Kdo by nechtěl krást knížky?
Autor: Baru
Liesel Memingerová byla od začátku hodná holčička, ovšem nějaký ten nádech rebelie jsem u ní přeci jen vycítila. A naprosto oprávněně. Na její věk mi díkybohu nepřišla nijak příliš dětská a já si prostě užívala všechen ten čas s ní. Uměla mě rozesmutnět, rozplakat, rozesmát. A to knižní hrdinové umět mají.
Rudy Steiner, to byl chlapák na plné čáře. Moc jsem mu tu lásku k Liesel přála. Byl to takový ten otravný, ale přesto milující kamarád, kterého bych jednou chtěla potkat i já.
Hans Hubermann mi byl sympatický už od prvního řádku. Moc fajn chlap, musím říct. A měla jsem ho moc ráda, protože jak pak poznamenal jeden muž, nebyl to žádný škrt. Ani na cigarety. Navíc spojení jej, akordeonu a malby ve mně vyvolalo zvláštní pocit bezpečí.
Rosa Hubermannová, to byla zkrátka huba nevymáchaná, která v sobě uměla dokonale skrýt všechny emoce. Ale myslím, že tady jí to nikdo za zlé neměl. Roli mámy zastávala výborně, a že jí „občas“ ujela huba na špacír? A diví se jí snad někdo?
Do Smrti jsem se vžila tak, jako do nikoho jiného. Vyprávěla tak přesvědčivě, že jsem mnohdy nepoznala, jestli mluví ona, nebo někdo jiný. A soucítila jsem s ní. Řeknete si, že je to divné. Já na tom nic divného nevidím.
Příběh byl plný emocí - šťastných, smutných, a přicházely v nepravidelných intervalech. Smála jsem se, když jsem chtěla. Brečela jsem, když jsem chtěla. Ale nikdy jsem žádnou emoci potlačit nemusela. Byl také plný zvratů a nekonečných chvílí. Stránky mi před očima utíkaly, a já jim ani neuhýbala. Naprosto mě pohltily. Někdy z nich sálalo teplo, někdy zima. A někdy mrzly, spolu se slzami na mé tváři.
O autorovi toho moc nevím. Je to Australan, ale napsal knihu o Německu. O druhé světové válce. Takže buď Německo rád má, nebo taky ne. To je jeho věc. Každopádně se mu za tohle dílo klaním. Odvedl jste skvělou práci, pan Zusak. Vážně skvělou.
Přijde mi trošku sobecké bavit se tady o obálce, když s ní příběh nemá moc co společného. I tak ji ale musím pochválit. Je skvělá, ke zlodějce se hodí a Smrt tady není vyobrazena s kosou. A tak je to správně.
Německo, Hitler, Smrt, válka a němčina. Nevím, proč jsem si to všechno tak zamilovala, a neberte to prosím ve špatném slova smyslu. Zlodějka mě totiž k tomu tak nějak nalákala, cítila jsem se v tom, zajímalo mě to. Ukázala mi, že i krutostí se občas mihne krása, byť jen na malou chvíli. Němčinu se už učím a líbí se mi to, i když Saumensch nebo Saukerl jsem ještě neměla tu čest použít. A proto jsem si nejspíš tolik zamilovala tuto knihu. Skrývá v sobě více jazyka, než kolik nám ho poskytla. A mnohem víc slov.
Německo jsem měla tu čest navštívit a řeknu vám, všechna válka je dokonale skryta hluboko pod půdou. Tak ať si tam taky hezky ještě nějaký ten čas hoví.
Dochází mi slova a myslím, že je to příhodné. Nejspíš bych se měla obrátit na Zlodějku knih, aby mi jich ještě pár poskytla. Ale nechám ji odpočívat. Myslím, že za svůj život se s nimi natrápila až moc.
Žádné komentáře
Okomentovat