Nocte
Krutá
fantazie nebo zvrácená realita?
Autor: Baru
Sourozenci Calla a Finn jsou jako dvě
poloviny propojené neviditelnou šňůrou. Dvojčata. Když jedna polovina celku
nefunguje, nemůže spolehlivě fungovat ani ta druhá. A tihle dva jsou přesně ten
případ. Finn je totiž blázen.
Vkládala jsem do Nocte hodně nadějí. Z jedné strany mě příjemně překvapila,
z druhé patřičně zklamala. Vytřela mi zrak? Ne. Je příběh tak zvrácený,
jak tvrdí sama autorka? Ne. Je ta knížka tajemná? Trochu. Překvapila mě?
Naprosto.
Calla Priceová. Opravdu moc mě potěšilo,
že se hlavní hrdinka chovala jako naprosto normální holka. Nebyla to
supermodelka, neměla žádné super schopnosti a nebyla to ani filozofka. Prostě
normální osmnáctiletá holka. Takové postavy mám ráda, asi proto, že mi
připadají o dost reálnější.
A pak tu byl ten hodně diskutovaný
Finn. Já jsem se do něj celý příběh nemohla vcítit. Později jsem pochopila
proč.
Příběh je postavený na soužití čtyř
hlavních postav a odehrává se soustavně na jednom místě. Já osobně jsem
v příběhu postrádala více akce. Ale nevadí. O to víc se mi líbilo autorčino
líčení hlavní myšlenky. Jo, vlastně se mi celkově dost líbily všechny autorčiny
popisy. Akorát přídavného jména sexy
tam na můj vkus bylo až příliš (pochopíte).
Knížka je sice napsaná poutavě, ale
jak už jsem zmínila, není to nic akčního. Asi za jediné pozdvižení bych
považovala vztah mezi Callou a Darem, který příběh alespoň trošku okořenil. I
když popravdě, to jiskření bylo dost kýčovité a Dare na mě nepůsobil příliš
sympaticky. Celý příběh jsem ho vnímala jako nějakého namyšleného zločince a
stalkera (s Moriartym by si padli do noty, říkávala jsem si).
Ale ten konec! Naprosto skvělý. Četla
jsem ho znova a znova, pořád jsem nechápala. Pak mi to trošku se zpožděním
došlo a já třeštila oči. Ale to byl asi záměr, protože kniha má dvě
pokračování. Stručně řečeno: konec byl opravdu povedený a začátek knihy mi
spolehlivě vynahradil. Bude vám to tvrdit každý. Neodpovídala mu sice ani jedna
z mých teorií… (tak alespoň mě to utvrdilo v tom, že Sherlockově
dedukční metodě nemůžu důvěřovat úplně pokaždé, že jo.)
Nemůžu říct, že by Nocte byl ten ty knihy, který by mi
zásadně změnil život, ale některé části (hlavně Finnův pohled) se mi dost líbily,
bylo to čtivé, bylo to pěkné, bylo co číst. Toho času, který jsem do tohoto
příběhu vrazila, rozhodně nelituji.
Žádné komentáře
Okomentovat