KATASTROFA NEBO BOŽÍ?
Autor: Valča
Ano, konečně jsme se dočkali osmého dílu. Ano,
Harry Potter a prokleté dítě je konečně tady. Ale splnilo naše očekávání?
„Osmý díl“
Harryho je napsán jako scénář, což mě zpočátku mrzelo, na druhou stranu jsem si
po pár stránkách zvykla. Knihu jsem přečetla opravdu rychle, jelikož text je,
jak už bývá u divadelních her zvykem, rozčleněn do odstavců, z nichž bylo
zřejmé, kdo co říká. Určitě tedy potěší všechny čtenáře, kteří nemají rádi
tlusté a obsáhlé knížky. Málo textu, hodně mezer.
Ve scénáři se
rychle střídají prostředí, prolínají se různá časová pásma, člověk se však někdy
úplně ztratí a chvíli trvá, než zjistí, kdo je vlastně kdo a hlavně kde a
v jaké realitě. Příběh je často doplněn o detaily toho, co se odehrává na
divadelním jevišti.
Když jsem si
v hlavě srovnávala poslední díl ze série o Harrym Potterovi s tím
„scénářovým“, uvědomila jsem si několik věcí. Začátek knihy je důvěrně známý. Máte
pocit, že kniha pokračuje v místě, kde skončil poslední díl série, jen
hlavní hrdinové zestárli a z dětských starostí se staly každodenní
dospělácké problémy... Kdyby vám někdo předložil úryvek začátku knihy, tak
byste pravděpodobně ani netušili, že je to pokračování nového dílu. Sice mě překvapilo
velmi nečekané rozhodnutí na začátku, sama bych asi jednala jinak, ale proč ne,
prostě to tak asi mělo být.
Ovšem závěr! Ten
závěr! Pro mě smršť emocí! Musím přiznat, že jsem neudržela slzy...
Asi nejvíc mě na
téhle knize zklamalo, že tam není poměrně nic nového. Ano, autoři přidali pár
nových postav, ale příběh se pořád vrací do minulosti. Čekala jsem
překvapivější zápletku a úplně nový příběh.
Přesto však knihu
vnímám jako velmi povedenou. Jsem proto ráda, že jej přeložili do češtiny,
protože chybělo málo a četla jsem „nového Harryho“ se slovníkem v ruce.
Žádné komentáře
Okomentovat