Příběh o přežití a beznaději.
Autor: Nela
Doposud
jsem v knihách tématiku koncentračních táborů příliš nevyhledávala, proto
jsem se rozhodla sáhnout po autorce známých bestsellerů Tátér z Osvětimi
či Cilčina cesta, abych zjistila, jestli mě tohle čtenářsky populární téma bude
bavit.
Příběh
pojednává o třech sestrách, které si žily svůj skromný život v menším
městečku na Slovensku. Seznamte se s Cibi, Magdou a Livi. Už jako malé
chtěly být nerozlučitelné, a proto slíbily svému otci, že si zůstanou nablízku,
ať se stane cokoliv. O několik let později se začne tradovat, že Němci unášejí
dívky z domovů, aby pro ně pracovaly. Cibi se proto dostane do programu
pro mladé lidi, který jí dá možnost uniknout do Palestiny. Magdě zase nabídne
její doktor, aby byla v nemocnici, kde před Němci zůstane na malou chvíli
v bezpečí. Bohužel pro jejich nejmladší sestru Livi, která jako jediná
zůstala doma, si nacisté opravdu přišli. Když se o tom dozvídá Cibi, okamžitě se
pro Livi obětuje, a tak se společně vydávají na strastiplnou cestu vstříc
nejisté budoucnosti v Osvětimi. Žel ani Magdě se nepovede před Němci utéci,
setkává se tak o pár let později se svými sestrami v koncentračním táboře.
Dívky se však nevzdávají, bojují o život a společně si prochází poutí chudoby,
hladu a bezmoci s jediným cílem - nový život v Izraeli.
„Všechny nás bili, mořili hladem a mučili, ale podívejte se
na nás. Jsme pořád na cestě, pořád naživu.“
Někdy
mám velké problémy soustředit se na děj knihy a neutíkat myšlenkami někam
jinam. Tato kniha mě ale přinutila nemyslet na nic jiného a dokázala mne celou
pohltit.
Po
dobu čtení jsem se po pár chvílích pokaždé ztotožňovala s někým jiným.
Nejvíc se mi střídala Cibi a Livi. Moc se mi na Cibi líbilo, že neplakala jako
ostatní děvčata, jelikož nechtěla ukázat Němcům, že se bojí. Místo toho chodila
s hlavou vztyčenou. K Livi jsem si našla cestu proto, že jsme obě ty
nejmladší v rodině, proto jsem chápala její postavení a pocity. U Magdy
jsem si toho tolik nenašla, možná to je proto, že se k sestrám přidala
později.
Je
to velice napínavá kniha, ale občas mě štvalo, když v ní postavy až moc
riskovaly, to se pak člověk bál přečíst si další řádky, aby tam někdo nebyl
zastřelen. Co mě ale, přiznám se, zarazilo, bylo to, že jsem při čtení necítila
skoro žádnou lítost či smutek nad osudem samotných sestrer. Místy mi připadalo,
že tam mají určitá privilegia oproti ostatním, to však neznamená, že to neměly
těžké. Nevím, jestli je to mnou nebo tím, jak to autorka podávala.
„Ty nikdy nebudeš mít tu výsadu, abys mě viděl plakat. A
pokud jde o slabost, já nejsem zbabělec, který se musí schovávat za uniformu
vrahouna.“
Tak,
jak jsem byla většinu knihy nadšená, že mě nutí číst dál a dál, že musím
neustále hltat každý řádek, tak mi konec přišel poněkud zdlouhavý.
I
přesto všechno dokázaly Tři sestry udržet
mou pozornost na velice dlouhou dobu, a i když jsem během čtení žádnou velkou
vlnu emocí necítila, dojaly mě fotky sester na úplném konci knihy.
Tři sestry / H. Morris / CPress / 2021
Děkujeme společnosti Albatrosmedia, a. s., za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře
Okomentovat