Vlak pro děti

Sever proti jihu tak trochu jinak

Autor: Baru

 

Vlak pro děti je nepříliš propagovanou knihou vydanou letos na jaře nakladatelstvím Ikar. Již názvem a nikterak fantastickou, avšak poměrně slibnou anotací dokázal nalákat pár desítek čtenářů na tuto knihu příběhem připodobňovaným k tomu Nicholase Wintona. O tom, že Vlak proděti bude bombou na literárním trhu, jsem se přesvědčila na mezinárodních platformách, a o to více jsem již při jeho čtení nebyla vůbec potěšena. Nutno tedy poznamenat, že z konceptu, jakým je Vlak pro děti napsán, jsem poměrně a troufám si říci i velmi, velmi zklamaná.

 

Hlavním protagonistou našeho příběhu je Amerigo Speranza, dítě z chudinské čtvrti, vychovávané pouze matkou, která mu nemůže věnovat lásku, kterou ani ona sama v dětství nedostala, a dítě je jí tak trochu přítěží. Chudoba a bída se v této čtvrti dědí z generace na generaci. Amerigo tráví čas se svým nejlepším kamarádem, pracuje, aby alespoň trochu přilepšil rodinnému rozpočtu, a tak trochu předvídá, že jeho život se nebude vyvíjet tím nejlepším směrem. Ve válkou zdevastované Itálii se ale rozhýbe projekt pro děti jako je on – ty nejchudší a nejvíce bídou poznamenané děti z jižní Itálie mohou dostat nový domov na severu, kde se o ně postarají nové rodiny, které jsou připravené dát jim nejen nové ošacení a plné talíře, ale především láskyplný domov. Na první pohled dokonalý plán, ale v chudinské společnosti rozvíří mnoho vášnivých diskuzí a nejistot.

 

Děti, které jsou jednoho šerého podzimního rána naloženy do vlaků, nahlodává strach, nejistota, a především smutek.  V očekávání neznámého se s řičením vlaku vydávají vstříc novému dobrodružství, o kterém ještě samy neví, jak hluboce poznamená a ovlivní celý jejich život.

A tak se najednou stane, že samy děti si po pár dnech či měsících v nových rodinách uvědomí, že domů, za pravými rodinnými kořeny, se již vrátit nechtějí. Některé děti stále se pasující se smutkem po domově toto zjištění, ke kterému dospějí, šokuje. A jsou také děti, které nový pohodlný a bezstarostný domov naplní natolik, že si na svou maminku na jihu ani nevzpomenou.

 

A toto vůči svým pravým rodinám nevděčné a kruté, avšak vůči budoucnosti jich samotných moudré rozhodnutí rezonuje mezi jihem a severem jako tichá, studená válka.  Zachráněné děti, rvoucí se v prvních dnech se slzami smutku a nepochopením, zachvátí tak silná, dosud nepoznaná láska, že je pro ně obrovskou výzvou vrátit se po roce ke svým původním rodinám.

 

Vlak pro děti pojednává nejen o krutých životních rozhodnutích, rozpadlých a zpřetrhaných rodinných poutech, rozporu chudoby s normální střední vrstvou, ale pojednává především o lásce, pochopení, přijetí a odpuštění.

 

V knize je patrných mnoho neumně poskládaných časových rozmezí, čtenář má pocit, že mu v uceleném příběhu mnoho věcí uniká. Vlak pro děti není žádnou hlubokou, niternou knihou – je napsán poměrně povrchně, stručně a nerozvinutě, což bychom mohli pokládat za nevýhodu vyprávění z pohledu dítěte, ale tak tomu není, autorka zkrátka, dle mého názoru, nepíše vůbec poutavě. Celkově mi připadalo, jako by Vlak pro děti byl pouze skládačkou poskládanou opravdu malým dítětem – mnoho dílků chybí, pár jich přebývá, skládačka je do sebe posazena nesprávně a odbytě.

 

Obrovská výtka také míří k překladu – příběh přeložený do hovorové češtiny by jinde mohl být důležitým prvkem překladu, nu, tady to bylo pouze a pouze na škodu. Text, který neklade důraz na spisovné koncovky a výrazy, je v tomto případě opravdu nevhodným a působí, jako by jej nepřekládal placený překladatel, ale student, který si překlady pouze přivydělává a nevěnuje jim dostatečnou pozornost. Vlak pro děti na mne působí jako velmi odbytá práce.

 

Možná tak z těchto řádků vyzní, že Vlakpro děti nemohu čtenářům doporučit. Má odpověď je ano i ne. Dozvědět se o tomto neznámém tématu bylo určitě zajímavé a obohacující, ale bohatě by vám k tomu postačil novinový článek. Vlak pro děti je dle mého názoru lehce podprůměrnou knihou, na kterou velmi brzy po jejím přečtení zapomenete. A to je velká škoda.

 

Vlak pro děti / Viola Ardone / Ikar / 2020

 

Děkujeme společnosti Euromedia Group, a.s., za poskytnutí recenzního výtisku.