Kniha
je jako zrcadlo, v němž spatříme pouze to, co v sobě nosíme.
Autor:
Bára
Román Stín větru z pera Carlose Ruize Zafóna není žádnou novinkou,
vyšel u nás již v roce 2008, ale Knižní klub se jej rozhodl vydat znovu.
Proč? Jakmile si ho přečtete, bude vám to naprosto jasné. Jedná se totiž o
skvost současné španělské literatury.
Autor celý příběh zasadil do čtenářsky
velmi atraktivního prostředí, totiž Barcelony v 1. polovině 20. století,
kterou tou dobou cloumá občanská válka a následně totalita generála Franca. Vypravěčem
a zároveň hlavní postavou je Daniel Sempere, jehož jako malého chlapce otec
zavede do tajuplného pohřebiště zapomenutých knih – místa, kde strážci dbají na
to, aby knihy, které už byly téměř zapomenuty, měly stále naději, že se jednou
dostanou do rukou nového čtenáře. Daniel si náhodně vybere knihu Juliána
Caraxe, Stín větru. V té době ještě netuší, jak mu kniha změní život.
„…jen
málo věcí dokáže poznamenat čtenáře tak jako první kniha, která si najde cestu
k jeho srdci. Tyto první obrazy, ozvěna slov, o kterých si myslíme, že
zůstala za námi, nás provázejí po celý život a budují v naší paměti zámek,
ke kterému se dříve či později vrátíme.“
Během knihy sledujeme Danielovo dětství,
dospívání a vstup do dospělosti. Daniel je přečteným románem natolik uchvácen,
že se rozhodne pátrat po autorovi, Juliánu Caraxovi. Brzy Daniel zjišťuje, že
kolem Caraxe se hromadí nespočet záhad a tajemství, která ovlivňují život všem,
kteří po něm pátrají. Odhaluje příběh tragické lásky, bolesti, samoty a
nepochopení. A co hůř, Danielův osud se začíná velmi nápadně podobat právě tomu
Caraxovu.
Carlos Riuz Zafón píše velmi krásným
poetickým jazykem, který se velmi často dostává do kontrastu s hrůzami
příběhu, přesto toto spojení neuvěřitelně funguje. Pracuje s několika
dějovými linkami, které důmyslně proplétá, čtenáři jsou naznačovány různé
odbočky v příběhu, které vás drží neustále v napětí a nutí vás část
dál a dál.
Zafón prostřednictvím svého vypravěčského
umu vytvořil neskutečně čtivý román, který je žánrově na pomezí thrilleru,
detektivky i gotického románu.
Za pozornost stojí i skvěle vykreslené
postavy. Daniel, který se v raném dětství musí vyrovnat se ztrátou matky,
najít si cestu k otci, překonat strach postavit se problémům čelem a najít
svou osudovou lásku. Fermím, oběť frankistického režimu, který s ironií,
ale i určitou moudrostí trousí postřehy o životě. A v neposlední řadě
Fumero, sadistický policejní inspektor, představitel totality v tehdejším
Španělsku.
„Nikdy
nikomu nevěř, Danieli. Zvlášť ne těm, které obdivuješ. Takoví ti zasadí ty
největší rány.“
Stín
větru je jedinečná kniha. Je to příběh o prokletých
knihách, o člověku, který je napsal, o zradě, ztraceném přátelství, o lásce,
nenávisti a o snech, které žijí ve stínu větru.
Děkujeme společnosti Euromedia Group,
a.s., za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře
Okomentovat