Jediný muž

Thriller z druhé světové války? Ostatně, proč ne.

Autor: Baru

Svým způsobem je již mezi dnešními čtenáři téma holocaust velice profláklé. Bohudík, nebo bohužel, pomalu klepe na dveře doba, kdy se knihy a snímky z tohoto období stávají každoměsíčními novinkami v edičních a filmových plánech. A stejně tak jako je pro mě poslední dobou těžké se v těchto kvantech stále trochu orientovat, mnohem těžší je si pak z nich vybrat jen to, co by si skutečně zasloužilo mou pozornost. Právě Jediný muž mě už ale na první pohled zaujal hlavně svým konceptem a jinak zpracovaným příběhem. A přestože jsem neočekávala, že by se mě tohle téma mohlo po tisící nějak hlouběji dotknout, dotklo dost. A opět zásadním způsobem.

Kniha Jediný muž spadá do repertoáru Andrewa Grosse, zkušeného, avšak v Česku nepříliš známého spisovatele, který v tomto případě z obyčejného poměrně dobrého nápadu dokázal vykouzlit fantastickou fikci umně opírající se o historické reálie a skutečnosti, přičemž k nim dovedně přimíchal svou vlastní fiktivní realitu.

Děj knihy je stejně jako počet vystupujících postav poměrně náročný a občas může působit trochu zmateně a chaoticky. Zejména jména postav pak pro mě byly v prvních dvou částech trochu problémem. Jakmile si ale na Grossův styl zvyknete a naučíte se v něm chodit, stanete se komparzem v geniálním, čtivém, inteligentním a realistickém příběhu, který by nejspíš na vlastní kůži nechtěl zažít nikdo z nás. 

Příběh asi z největší části popisuje postavu Nathana Bluma, polského žida, který se dostal s vyhlídkou nadějí na nový život do Ameriky. Cenou za jeho možnost se však stalo vyvraždění jeho rodiny, a tak mladý agent cítí zodpovědnost za svou krev a bez dlouhého rozmýšlení kývne na misi vedoucí zpátky na místo činu, do pekla jménem Osvětim, aby ze sebe smyl pocit viny a odpovědnosti za jeho blízké. Jeho cílem je zachránit a vysvobodit z tohoto místa jediného muže. Stařičkého Alfreda Mendla, židovského fyzika, který má pro Ameriku nedocenitelné hodnoty a mohl by mít vliv na rychlost objevení atomové bomby. Hlavní otázkou a myšlenkou příběhu tak zůstává, zda by jediný muž mohl mít možnost rozhodnout válku či alespoň být nápomocen v jejím ukončení.

Jo, bylo to dobrý. Surový, převelice napínavý a živě čtivý příběh si mě získal stejně jako jeho hrdinové. Maličké historické nepřesnosti omlouval vlastně celý koncept příběhu a možná mě na tom právě tolik bavilo to, že to nebyla klasická historická příručka. Myslím si, že právě Jediný muž je naprosto skvělou kombinací akce, historie a dramatičnosti, a tohle já můžu. A myslím, že byste mohli i vy.

Jedinýmuž / Andrew Gross / Computer Press / 2017

Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.