Milostný trojúhelník po Čapkovsku
Autor: Baru
Přiznávám
se, ke Karlu Čapkovi jsem ze začátku přistupovala se špetkou opatrnosti. Není
to moje generace a jeho knihy nejsou mezi mými vrstevníky příliš čtené. Nebo to
mám prásknout? My, dnešní generace, Čapka nečteme. Je to pro nás jen jakási
povinnost vrátit se k základům. Proto asi pochopíte, že se mi ze začátku
Hordubal vůbec nezamlouval. Jenomže když jsem se do příběhu posouvala hlouběji,
záhy jsem se nemohla odtrhnout.
I
když si to neuvědomujeme, osm let je dlouhá doba, a přeci jen s námi udělá své.
A i přesto, že čas plyne rychleji, než si uvědomujeme, ve svém důsledku zanechává
neuvěřitelné množství stop. A tak tu jest Hordubal, přivandruje z Ameriky.
Z tříletého batolátka je jedenáctileté děvče a z kdysi milé a krásné
Poleny tvrdá neoblomná slupka. Tož pochopte, že to má doma Hordubal těžké. A
pak je tu ten čeledín, černý maník s dobrým srdcem, co práci
v hospodářství zastal, když byl pryč. Jenže i takového dobráka, jako jest
Hordubal, zdání klame…
Ano,
i v této knize, napsané mnoho, mnoho let zpět, byl oblíbeným námětem
milostný trojúhelník. Ale nelekejte se, autor rozhodně nebyl typ, který by se
rád rochnil v romantice a nerozhodnosti hlavních hrdinů. Tenhle milostný
trojúhelník, ten byl zkrátka napsán… po Čapkovsku. Úplně jinak.
Co si
budeme povídat, Karel Čapek prostě nebyl na Nobelovku nominován jen tak. I když
mne osobně děj ani postavy moc neupoutaly, mnohem více se mi zalíbil jeho styl.
Osobitý, originální a opravdu hodně čtivý. Jeho vyprávění mne naprosto pohltilo
a na konci příběhu jsem celkem zalitovala, proč sakra Hordubal nevydržel o něco
víc.
Jedno
musím rozhodně uznat – Karel Čapek je geniální spisovatel, a nám Čechům by mělo
srdce hrdostí zaplesat při každé zmínce o něm. A starý dobrák Hordubal, ten je
toho důkazem.
Žádné komentáře
Okomentovat