MLUV

Tajemství, které nemělo být

Autor: Eli

Melinda Sordino nastupuje do prvního ročníku střední Merryweatherské školy. Bude to pro ni velmi náročný a nepříjemný rok plný zoufalství, sklíčení, deprese a sebepřemáhání. To všechno kvůli tomu, co se jí stalo minulý školní rok na závěrečném večírku. Ještě během párty kvůli tomu vytočila číslo na policii, ale protože byla tak vyděšená a zmatená, nedokázala ani promluvit, a tak se radši rychle vytratila a utekla pryč. Policie přijela a kvůli jejich zásahu a zmařenému večírku začali Melindu její spolužáci a kamarádi nenávidět. V lepším případě byla pro ně jenom vzduch. Nikoho ale nenapadlo se Melindy zeptat, co se vlastně stalo a proč policii zavolala. A Melinda sama se bojí a dlouho o tom nemůže mluvit. Jde to s ní od deseti k pěti. Nebude to lehké, ale něco se musí změnit. Musí se vzchopit, najít sama sebe a začít své problémy řešit. Napomůže jí k tomu pan Freeman, učitel výtvarné výchovy, a jeho hodiny, při kterých se dokáže aspoň trochu uvolnit.

Knížka je psaná v ich-formě, podobným stylem jako deník. Její jazyk je přímý, jasný, spíše stručný, někdy trochu strohý. Nezatěžuje nás zdlouhavými popisnými odstavci bez děje. Přestože téma nijak veselé není, humorný podtext rozhodně nechybí. Až na pochmurnou depresivní tíseň, která na mě při čtení občas doléhala, se mi četla dobře. Určitě na tom má podíl i kvalitní český překlad.

Zpočátku se mi zdálo, že hlavní hrdinka je až přehnaně netečná, nepřístupná a uzavřená do sebe. Bez jakéhokoli zájmu nebo snahy. Jako by jí nezáleželo na sobě ani na ostatních lidech. Později jsem svůj názor změnila. Melinda prostě zažila šok. A ne malý. Z veselé, společenské holky se stal zoufalý outsider, kterému se každý raději vyhýbá. Naštěstí se občas probrala i nezasažená, zdravá část jejího rozumu, díky které dokázala normálně fungovat, dokonale analyzovat výchozí situaci a vždycky mě pobavit sice většinou pesimistickými, ale trefnými poznámkami. Melinda nebyla hloupá. Nejvíce mě zaujal její vnitřní svět a velmi netypický způsob uvažování. Jako hlavní hrdinka a jedna z mála kladných postav si mě dokázala získat. Hned od začátku mi také byla sympatická postava pana Freemana, jehož myšlenkový svět mi též zůstává záhadou. Naopak jsem se nemohla sžít s Melindinou matkou, která vlastně jen přispívala k tomu, aby se její dcera zhroutila úplně. Nevím, jestli se vůbec dá nazvat matkou, když tak okázale ignoruje vlastní dítě, a začne si ho všímat, až když se něco stane a někdo ji na to upozorní, nebo třeba když zjistí, že její bývalá vzorná jedničkářka má na vysvědčení čtyřky. V podstatě to samé se týká i jejího otce.

Tuto knížku bych doporučila asi všem dospívajícím i starším lidem, aby si uvědomili, že všechny své problémy můžou nějakým způsobem řešit a že se vždy najde někdo, kdo bude ochotný pomoct. Sice se nejedná o veselé čtení, ale určitě vám dodá pocit sebejistoty a novou energii a chuť do života.

Mluv / Laurie HalseAnderson / Yoli / 2016

Děkujeme nakladatelství YOLI za poskytnutí recenzního výtisku.