Původní česká knížka, kdy se dospělí
vrátí do dětských let a děti zjistí, že život není jen samá elektronika
Autor: Míša
Adinka je hlavní hrdinkou v nové knížce
s názvem Děti z naší vily autorky Alice Rossi. Kniha je
původně česká, ilustrátorkou je Iva Beranová.
Jeden velký dům, jedna rodina a hodně přátel. To je
příběh vily, kterému se říká Villa. Proč? To nikdo neví. Ani Adinka, která
vypráví tento krásný příběh. Je to malá slečna, která bydlí v tomto
třípatrovém bílém domě, který je obklopený zahradou. Má nerozlučnou starší kamarádku
Anetku, s níž zažívá mnoho dobrodružství. To ale není její jediná kamarádka. Mezi další přátele patří Fíďa,
Laurinka, Leontýna, Miki, Vincent a Alfréd. A o těchto dětech vám teď budu
vyprávět.
„Takže první malý Villekulan,“ konstatoval usměvavě
Havel. Ano. Byla jsem první dítě, co se ve Ville narodilo. Ale to se mělo brzy
změnit.
Příběh je psaný v ichformě, vypráví jej samotná
Adinka. Vše co zažívá, prožívá a cítí, píše do této knihy. Přijde mi, že je to
její deník, do něhož si píše všechny vzpomínky a zážitky.
Kniha je rozdělena do krátkých kapitol, které jsou
vždy nadepsány barevným psacím písmem. To se mi moc líbí a dodává to knížce
milý šmrnc neobyčejnosti. Příběhy jsou chronologicky řazené podle ročního
období. Začíná se narozením Adinky, Mikiho a dalších dětských přátel. Společně
prožijí mnoho od lampiónového průvodu, Mikuláše, Vánoc, Velikonoc a Silvestru,
až po dlouhé čekání na jaro.
Důležitým místem je zahrada. I když byla ze začátku
nepoužívaná, protože se tam nacházela pouze oprýskaná lavička a polorozpadlý
stolek, postupem času se z něj stalo místo, kam se jak děti, tak dospělí
rádi vraceli a využívali pro všechen svůj volný čas. Kdo by nechtěl trávit
volné chvíle na zahradě s domečkem, do něhož mají dospělí vstup zakázán, a
vlastní kuchyní, kde se vaří jen samé dobroty?
Naše zahrada? To je hotové pohádkové království.
Úžasné místo se spoustou zákoutí. Se vzrostlou meruňkou, která se každé léto
osype sladkými plody. S vysokým ořechem v rohu zadní části. Se třemi
kamennými schůdky ve svahu. Se zelenou travičkou, kterou tatínek pravidelně na
jaře a v létě seče. Místo, kde si my děti hrajeme. Místo, které nás baví
v každém ročním období.
Velký důraz je kladen na mezilidské vztahy. Můžeme
pozorovat vztahy mezi dětmi, dospělými, ale i mezi dětmi a rodiči / prarodiči.
Nepřehlédneme vzájemnou úctu a přátelství, laskavost a dobrotu, které mezi
hrdiny můžeme vidět. Někdy je až škoda, že se tyto vlastnosti z běžného
života vytrácí.
Co se týče samotných kapitol, autorka vyzdvihla, dle
mého, všechny důležité momenty dětství, které bychom měli prožít a zažít. Přespávání
u kamarádů, hraní na modelky a modely, pyžamová párty, chystání dobrot
s maminkou nebo babičkou, návštěva cukrárny či dámská jízda s maminkou.
Život ale není jen o pěkných věcech, je také o nebezpečí a strachu.
Co obdivuji na této knize, jsou chvíle, které mohou
být pro malé čtenáře zlomové, zajímavé, náročné, přitom pro dospělé tak běžné,
a to například svatba, narození dítěte, volby, stěhování, vypadnutí prvního
zubu, první a poslední den ve školce a v současné době často skloňované
slovo karanténa.
Tradice. Jsou pro náš život důležité, nebo ne? Pro
někoho možná ne, ale troufám si říci, že většina z nás má nějakou milou
tradici, kterou dodržuje. A tak tomu je i v tomto příběhu.
V současné době je život uspěchaný a každý se
snaží nějak přežívat. U této knihy jsem měla pocit, že si hlavní hrdinové
užívají každý den, který můžou strávit spolu. Donutí to člověka zamyslet se nad
sebou samým a svým životem. Vážit si toho, co má, hlavně svých nejbližších,
kteří ho obklopují. Nikdy nevíte, co se může z minuty na minutu stát.
Měli bychom si plnit své sny, i když jejich naplnění
nemusí být ze dne na den. Tak jako tatínek, který si koupil svůj vysněný vůz -
ani dospělí by na sebe neměli zapomínat. Život není jen černobílý, proto se
zastavme a pojďme s dětmi společně sáňkovat nebo uspořádat pyžamovou
párty.
Děti z naší vily / Alice Rossi / Pikola / 2020
Děkujeme společnosti Euromedia Group, a.s., za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře
Okomentovat