Minulost
nemůžeme změnit, můžeme se z ní ale poučit.
Autor:
Bára
V poslední době jsou v českém
literárním rybníčku velmi populární knihy, které mapují osudy obyčejných lidí
na pozadí významných historických událostí. Kniha Svět, co byl mým Jitky Závodné sice staví na podobném principu,
přesto však přináší něco nového, originálního. Do popředí svého příběhu neklade
obyčejného člověka, nýbrž příslušníky šlechtického rodu a ukazuje tak čtenářům,
že šlechta neměla vždy na růžích ustláno, ba právě naopak.
„…
minulost se nedá změnit, můžeme ji pochopit, odpustit a potom jít zase dál.“
Kniha Svět, co byl mým se nám snaží přiblížit osudy venkovské šlechty
během 20. století, a to konkrétně prostřednictvím baronky Alžběty von Steinberg
z Bořetína, jejíž příběh je inspirován skutečnými událostmi.
Sledujeme tak životní pouť Alžběty i
celé její rodiny od šťastného dětství až po osamělé stáří. Prožíváme spolu
s ní životní proměny, kotrmelce i nečekané změny přinesené oběma světovými
válkami a v neposlední řadě pak komunistickou zlovůlí. Přestože jí život
neustále hází klacky pod nohy, snaží se zůstat silná a bojovat, aby udržela
rodinné sídlo. Ovšem nikdo není nezlomný, i hrdá hraběnka přichází o své iluze
a ideály. A s nástupem komunismu i o svůj dosavadní život.
„Bývala
jsem baronkou na Bořetíně. Jsem stejná jako mí předci, ale přece tak jiná
v jedné velmi zásadní věci. Jako jediné z našeho rodu se mi
nepodařilo udržet panství při životě, předat ho dál svým potomkům a být na to
vše hrdá. Já jediná jsem neměla sílu vzdorovat a vyrvat zámek i celé panství ze
chřtánu zlovolného draka, který držel ve svých drápech srp a kladivo. Tím srpem
zkosil vše, co jsem kdy milovala, a kladivem mne rozdrtil na tisíce drobných
střípků. Je tak snadné být tím prvním, tím, který položí základní kámen pro
budoucí generace, ale zemřít jako ten poslední v řadě není vůbec
jednoduché….“
Autorka citlivě vykresluje osud Alžběty
a její rodiny, který silně ovlivňují obě světové války a nástup komunistického
režimu. Primárně se nezaměřuje na popis těchto historických událostí, ale spíše
na to, jak zasáhly a ovlivnily jejich životy.
S Alžbětou se poprvé setkáváme jako
s postarší ženou, která již rezignovala na svůj život a žije převážně ze
svých vzpomínek. A jak všichni víme, vzpomínky umí být k člověku někdy
neskutečně kruté, na druhou stranu je v nich uschována část naší historie.
Autorka tak ve svém vyprávění šikovně prolíná Alžbětinu současnost s minulostí
a čtenář si tak pomalu skládá všechny dílky skládačky dohromady.
Cenné na psaní Jitky Závodné je nejen
zvolené téma, ukotvené v české historii, ale zejména citlivé vyprávění, které
však není nijak sentimentální a umožňuje nám nahlédnout do pocitů ženy, která
přišla prakticky o všechno, většina lidí se k ní obrátila zády, ale přes to
všechno se snaží kráčet dál se vztyčenou hlavou.
Žádné komentáře
Okomentovat