Faustovský
motiv v podání C. R. Zafóna
Autor:
Bára
Po mém obrovském nadšení z předchozího
románu C. R. Zafóna Stín větru jsem se
nemohla dočkat volného pokračování – Andělské hry. Zamilovala jsem si totiž Zafónův jazyk, tajemnou atmosféru Barcelony a
jeho lásku ke knihám, která z knihy přímo čiší. A jaké tedy bylo mé druhé
setkání s jedním z nejprodávanějších španělských spisovatelů?
Andělská hra
dějově předchází událostem ve Stínu větru, nicméně se opět vracíme do tajemné,
podmanivé Barcelony, setkáváme se starými dobrými známými, ale především se seznamujeme
s úplně novými postavami v čele s Davidem Martínem, vypravěčem nového
příběhu.
David Martín nás postupně zasvěcuje do
svého života, v němž rozhodně neměl na růžích ustláno. Matka ho
v raném dětství opustila, otec, poznamenaný válkou, zemřel před jeho
očima, když byl ještě malý chlapec, takže mu nezbývalo než se životem probíjet,
jak jen to šlo. Útěchu nacházel v knihách, a tak se postupně dostal ke
spisovatelskému řemeslu, které mu bohužel nepřineslo uspokojení, jaké očekával.
Pracoval totiž pro vydřidušské nakladatele pokleslé literatury, kteří jej nutí
psát pod pseudonymem za mizerný honorář.