To nejlepší za léto 2017

To nejlepší za léto 2017

Autor: Baru

Chlapec na vrcholu hory (John Boyne, Slovart 2017)

Poslední dobou se mi stává celkem málo, že bych četla knížku, která by mě nějakým způsobem nutila zamýšlet se nad čímkoli alespoň trochu víc hlubším a inteligentním. Pak se mi do rukou dostal tenhle na první pohled „dětsky“ vypadající román Johna Boyna, světoznámého autora legendárního literárního zázraku, a já měla s přemýšlením na opravdu dlouhou dobu vystaráno. Na poměrně krátkém počtu stran autor čtenáři předává dech beroucí příběh protkaný spoustou nitek nevinnosti a nenávisti a jako celek je to do nebe volající a kruté a smutné a naprosto nepředvídatelné. Žalostné svědectví o tom, jak k zmanipulování naivní dětské duše stačí pouze špatná atmosféra kolem něj a jak může být pozdější prozření kruté a nenapravitelné, je napsáno silně a drsně z pohledu dětských očí postupně vyvíjejících se přímo před čtenářovým zrakem. Chlapec na vrcholu hory je knížka, kterou budete nenávidět, či milovat. Anebo obojí, protože na konci s těžkým vědomím pochopíte, že realita je této fikci až příliš blízko a může se takovýmto způsobem dotknout kohokoli z nás. 

Dopisy, které nikdo nečetl

Dopisy opakující historii

Autor: Baru

V archivech se datuje rok 1942 a ve válce zmítaném světě se zdá, že zatemnění a neustálý strach z útoků nikdy nenabere konce. Přesto se ocitáme v poměrně poklidné části Londýna, obyčejném předměstí King’s Oak, kde život pokračuje podle zaběhnutých kolejí. Na půdě stroze vyzdobené vesnické farnosti se za zdejšího vikáře nešťastně vdává velice mladá osiřelá dívka, která vždy od života chtěla jen to nejprostší – láskyplně pečovat o rodinu. Stella.

Jsme stále v podzimu roku 1942 a na půdě Anglie se ocitají pomocné pluky amerických letců. Válečné povinnosti si zde přiletěl odčinit také jeden konkrétní poručík. Válku přežije a dožívá se vysokého věku, ale až do svých posledních chvil neztrácí naději, že by mohl najít osudovou lásku, kterou během války ztratil. Dan. 

Navždy s láskou, Lara Jean

Lara Jean je zpět!

Autor: Olivka

Lara Jean má skvělou partu přátel, toho nejlepšího kluka a ten nejlepší prospěch z ročníku. Vlastně všechno, co vždy chtěla. O to víc si ale uvědomuje, že po maturitě a plážovém víkendu už nic nebude jako dřív. Její nejlepší kamarádka Chris se rozhodla, že nepůjde na vysokou školu, ale odjede do Dominikánské republiky pracovat v ekohotelu, a navíc je tady reálná možnost, že ji volba vysoké školy rozdělí s Peterem.

Změny nastávají také v rodině, a to ve chvíli, kdy se taťka rozhodne požádat o ruku slečnu Rotschildovou, jejich sousedku, která sekávala trávník ve froté kraťáskách a vršku od plavek a která na sebe každé ráno lila horké kafe. Každá z holek Songovek se s tím smiřuje jinak. Kitty Trinu miluje, Lara Jean je ráda, že až odjede na vysokou školu, nezůstane Kitty s tátou sama, a Margot, která studuje ve Skotsku, z této náhlé změny není vůbec nadšená. Slečnu Rotschildovou vlastně vůbec nezná, a od okamžiku, kdy se přestěhovala do jejich domu, si Margot připadá zbytečná a nahrazená.

Postava Lary Jean mi byla vždycky sympatická, ale v tomto díle se mi asi líbila úplně nejvíc. Obdivovala jsem ji za to, že „nelétala v oblacích“, ale v důležitých otázkách ohledně vztahu s Peterem a volby vysoké školy stála nohama pevně na zemi. A jako jedna z mála young adult hrdinek se chovala dospěle.

Kitty byla pořád stejná – malá, roztomilá, trošku naivní, ale vychytralá. A Margot? Ta byla stále skvělou starší sestrou. Navíc jsem se jí ani trošku nedivila, když ze začátku nesouhlasila se sňatkem otce se slečnou Rotschildovou a jejím následným nastěhováním.

Každopádně vždy, když čtu knihy ze série Všem klukům, které jsem milovala, je mi líto, že taky nemám sestry. Ideálně tak skvělé jako Kitty a Margot. 

Růže a dýka

Dokonalá hra se slovy Reneé Ahdieh

Autor: Baru

Nebudu přehánět, když budu tvrdit, že Reneé Ahdieh je jednou z nejlepších vypravěček příběhů od dob slavných pohádkářů. Stejně jako jsem avizovala u předchozího dílu, Pomsty & rozbřesku, tahle kniha je brilantně napsaným románem okořeněným všemi možnými vůněmi dávného orientu a velice uvěřitelnou rekonstrukcí jedné z největších literárních klasik, pohádek Tisíce a jedné noci. Ale pěkně popořadě. Pokračování této duologie je možná prvnímu dílu velice podobné, avšak stejně jako v každém pokračování se v Růži a dýce objevilo pár určitých rozdílů, které by čtenáři mohly i nemusely hrát do noty. Ale jedno už teď vím jistě. Jestli se vám jakž takž líbila Pomsta, byl by velikánský hřích si tuhle knihu nepřečíst. 

V příběhu Růže & dýky si již autorka dala velice dobře záležet na podtržení vlastností žánru, do něhož je tato kniha zařazena. Jo, tahle kniha se už young adultovce podobá patřičně víc než první díl rozpolcený na hranicích několika kategorií. Důvodů je zde několik, velice rozvinutými romantickými linkami počínaje, celkovému trochu pohádkovému dojmu konče, který z knihy mám.

Nyní se ocitáme v čase, který poukazuje na pouze malý časový posun od posledních stránek prvního dílu. Zpustošená dávná země Chorásán se ocitá na pokraji války, do níž byla nedobrovolně a nečestně vtažena. Důležité vztahové linky jsou rozděleny a hlavní hrdinové jsou odkázáni na pomoc ostatních. Jenže s narůstajícími pochybnostmi se začínají domnívat, že nemohou věřit ani těm osobám, které považují za svou rodinu. Země je zničená, stále více lidí se obrací na tu nesprávnou stranu a dobře vymyšlené plány se bortí v zrnka písku.