Tekutý písek

Případ, se kterým byste nechtěli mít nic společného

Autor: Baru

Z obyčejné bezproblémové osmnáctileté Majy Norbergové se ze dne na den stane nejobávanější a nejnenáviděnější holka ve Švédsku. Obviněna z několika nejzávažnějších trestních činů, po devíti měsících naprosté izolace ve vazbě, stane před obžalobou a spouští se několikatýdenní soudní proces, ve kterém chce prokázat svou nevinu. Jelikož na první pohled je veřejnosti zmanipulované médii naprosto jasné, co se ten den při masakru na djursholmské střední stalo, během procesu se v neobjasněných skulinách začínají objevovat maličkosti, které poukazují na závažnou realitu pod maskou bezproblémových životů zlaté švédské mládeže.

Příběh vyprávěný z pohledu vražedkyně je možná ve svém žánru ojedinělý, ale v kontextu s charakterem zdejší hlavní hrdinky naprosto protivný a nezáživný. Maja Norbergová se zde jeví jako „ta, co má obvinění z několikanásobné vraždy naprosto na háku“, což je celkem v rozporu s psychologickými studiemi i zdravým selským rozumem. Naneštěstí, hlavní postava nebyla to jediné nešťastně zvolné. Styl psaní jako by úplně minul autorčin spisovatelský záměr. Skákání z přítomnosti do minulosti by mohlo poodkrýt spoustu nesrovnalostí, pokud by ovšem bylo dobře načasované. Jenže ono nebylo a příběh tak působil velice zmateně a nesouvisle, což se pak brzy začne projevovat i na čtenářově zájmu o knihu.  

A tak zatímco nesmyslně skáčeme z prostředí vazební věznice do sluníčkové letní dovolené hlavní hrdinky, příběh nám brilantně poodkrývá pikantnosti na první pohled uhlazených životů švédské mládeže, plných problémů, kterými se ve světě zrovna nechlubí. Za co přikládám obrovské plus, je podnos plný rasových a sociálních předsudků naservírovaný čtenáři přímo na zlatém talíři, který národ, jakým je multikulturní Švédsko, ironicky stále více rapidně sužuje. Inu, vlastně, pokud se v dnešní době trochu zajímáte o světové dění, tak vám nejspíš bude jasné, že se tenhle příběh jen mimoděk trefně dotýká současné reality. 

Nejočekávanější filmy druhé poloviny roku 2017

Autor: Baru

Sci-fi už mě nějakou dobu moc nebere, Marvel pro mě definitivně ztratil kouzlo s posledním Iron Manem, a i když jsem věrný doživotní fanoušek Lotra i HP, nad dnešní fantasy už taky trochu ohrnuju nos. Na druhou stranu, pokud mi poskytnete film s historickým či válečným podtextem, realistický životopis, výbornou severskou detektivku anebo akční thriller, jsem všemi deseti pro.

Takže toto jsou za mě mé nejočekávanější filmy do konce tohoto roku, a jelikož jsem jich za první půlrok tuny prošvihla, budu to muset dost dohánět. Nemůžu vědět, jestli budou stát za to, nemůžu vám je ani doporučit, ale můžu tvrdit, že pokud bych zavítala do kina, na těchto 6 filmů bych se těšila jako malá.

Dunkerk (20. 7. 2017, Christopher Nolan, historický/válečný)

OK, jestli může být něco lepšího než spojení Christophera Nolana a válečného dramatu, tak to může být jedině Steven Spielberg a válečný drama. Dunkerku přisuzuju fakt velké naděje a doufám, že se bude snažit být něco jako novodobý Ryan. A jelikož se teď s historickými filmy doslova roztrhl pytel, je z čeho vybírat. Takže prosím, snad bude o fous (nebo o dva) lepší než nynější trošilinku přechvalovaný Hacksaw a minimálně o tři lepší než HHhH, který ze svého konceptu moc nevytěžil. A snad by se, a v to doufám, taky mohl vyrovnat kvalitě Anthropoidu či 9. Aprilu, protože probít se na stupínek nejvyšší kvality očividně zvládly i mnohem méně propagované snímky, než je tenhle. Nolan, Hardy, Murphy, tíživý trailer, orchestr v čele s Hansem Zimmrem a dusivá atmosféra v každém hereckém obličeji. No, nevidím nic, co by se na tomhle mohlo pokazit, vážně.