Knihy, které se nám nejvíce líbily v roce 2016

„Děcka, mám nápad!“ zvolala jsem s takovým nadšením, že se na mě některé děti podívaly trochu podezíravě. Ovšem to mé nadšení, ani jiskřičky v očích neuhasilo a pokračovala jsem dál: „Uděláme článek o nejlepších knihách, které jste v roce 2016 přečetli!“ Bingo! Poznala jsem, že tenhle nápad je zaujal, proto jsem horlivě pokračovala: „Každý vybere jednu TOP knihu a stručně napíše, proč zvolil právě tuhle.“ Zděšení. Ano, zděšení. „Paní učitelko, jako jenom jednu? To bude ale strašně těžké!“ Aha, tak odtud vítr vane. „No, tak kdybyste měli problém, můžete vybrat i dvě, maximálně tři.“ To je mírně uklidnilo, přesto jsem viděla, jak začínají přemýšlet… A jak to dopadlo? Všichni vybrali tři knihy se slovy: „Je strašně těžké vybrat jen tři knihy…“

Baru a její nejlepší knihy roku 2016

Sůl moře (Ruta Sepetys)

Jestli existuje nějaká kniha, která mi i po letech proběhne hlavou jako jedna z prvních, když mi někdo položí tu pro mě ne příliš oblíbenou konverzační otázku na téma „nejoblíbenější kniha“, pak to dozajisté bude Sůl moře. Tento srdceryvný a drsný román se mi v myšlenkách toulal ještě dlouho po dočtení, a když jsem knihu zaklapla, měla jsem a stále mám ten pocit, že jsem právě dočetla tu nejsmutnější a zároveň nejkrásnější knihu mého života. Tenhle příběh se mi zaryl pod kůži – protože je drsný a nemilosrdný, protože je smutný, protože je o naději a lásce a smrti, protože vypráví bez přetvářek, protože je pravdivý a upřímný. Sůl moře je vyprávěním o válce, ztracených a znovunalezených lidech, nadějích a prohrách. A od tohohle roku je zkrátka moje, bez komentářů.

Spočítej hvězdy (Lois Lowry)

Spočítej hvězdy je má srdcová záležitost. Taková malá milá knížka na první pohled, skrývající v sobě daleko, předaleko víc. Je to příběh dívající se na válku dětskýma očima, plný nádherných myšlenek o odvaze a hrdosti, pocitů strachu a radosti z maličkostí, příběh o síle přátelství, odvaze, riscích a lidskosti. Tahle kniha se pro mne stala jakousi krátkou, avšak významnou a nevymazatelnou pasáží. A já bych ji mohla číst pořád. Dokola a dokola.

Aristoteles a Dante (Benjamin Alire Sáenz)

Vyprávění o Aristotelovi a Dantem pro mne bylo velikým překvapením. Na zamilované romány o dospívajících moc nejsem. Ale takhle kniha, byť ano, je to zamilovaný román o dospívajících, v sobě měla určité osobní kouzlo. Nemám k tomu moc co říct, musíte si tuhle knihu přečíst, abyste pochopili smysl tohohle typu nadšení. Celičký tento příběh je z větší části postaven na postavách a jejich pocitech, dumání nad životem dospívajících lidí, kteří se snaží najít smysl svého bytí, a strohých dialozích, ve kterých se snažíte najít nějakou skrytou metaforu, která tam vlastně v mnoha případech ani není. Nedá se s určitostí říct, že by to bylo nějaké kvalitní dílo – ale je čtivé, pocitově velmi výstižně napsané a něco vám předá – jestli to bude smysl života, nebo prostě jen postřeh, že jsme vlastně všichni hloupí, to už nechám na vašem uvážení.

Eli a její nejlepší knihy roku 2016

Pod kamennou střechou (Jean Marie Auel)

Je neuvěřitelné, kolik toho do sebe dokázal pojmout prostý příběh z doby kamenné. Jak vzdálení a jak blízcí zároveň nám byli naši předci. Okouzlila mě mistrovsky popsaná řeč těla i řeč jako taková – co všechno může znamenat slovo? Nezpochybnitelná víra, význam přikládaný síle a čistotě těla i duše, vděčnost především za dar života a všudypřítomný tajemný duchovní svět ve mně vzbuzovali posvátnou úctu, někdy až bázeň a strach, jindy pocit klidu a jistoty. Tuto knížku považuji za opravdové veledílo a určitě se k ní ještě někdy ráda vrátím.

Rozkaz (Leena Lander)

Nejen kvůli strhujícímu, napínavému ději se spoustou skrytých emocí, ale hlavně proto, že mi naprosto vyhovoval autorčin styl psaní. Nejedná se o nic veselého. Jak by taky mohlo, když jde o občanskou válku, kde lidská krutost nezná mezí? Na této knížce se mi líbila také odhodlanost a svérázné charaktery hlavních postav. Chvíli mi trvalo, než jsem se v ději plně zorientovala, protože v knize je zároveň vyprávěno několik příběhů různých osob odehrávajících se v různých dobách na různých místech. Ale přesto do sebe jednotlivé části postupně zapadají a vytváří jeden celek zahalený do mlhavé pochmurné roušky, která nás i přes svou hrozivost něčím přitahuje.

Eragon (Christopher Paolini)

Eragona zná téměř každý a myslím, že nejen mě dokázal nadchnout úplně po všech stránkách. Mě navíc velmi potěšilo, že jsem v této knize našla odpovědi na některé z otázek, které jsem si dříve sama kladla.

Viky a její nejlepší knihy roku 2016

Nástroje smrti: Město z kostí (Cassandra Clare)

„Potřebuješ vědět jen jedno: všechny ty pohádky a příběhy, co jsi slýchávala jako malá, jsou pravda.“

Nedokázala jsem se odtrhnout! Nejprve mě zaujal její název (ostatně názvy všech knih z této série zní trochu brutálněji), potom mě strhl celý ten příběh a perfektní postavy a zápletky, které mě nepřestaly bavit po celou dobu, co jsem tuto sérii četla. Řekla bych, že je to dokonalý mix akce, romantiky a ironického - občas i sarkastického – humoru. Když k tomu přidáte perfektně promyšlený svět stínů, který se skrývá uvnitř toho našeho… Nemám slov!

Série: The Hunger Games (Suzanne Collins)

„Budou tě chtít zabít, políbit nebo být jako ty.“

Líbil se mi celý nápad hladových her i to, že je plná akce od začátku až do konce. I když mi některé části přišly trochu zdlouhavé, kniha mě hodně bavila… Je plná okamžiků, ze kterých se mi tajil dech, a nepředvídatelných zápletek. Čtení této série byl pro mě zážitek.

Selekce (Kiera Cass)

„Přátelé si drž u těla, nepřátelé ještě blíž.“

Líbilo se mi, jak autorka oživila takovou tu „princeznovskou klasiku“ a dala do ní to opravdové napětí, které mě u knížky drželo a nepustilo. I přesto, že jsem kolikrát nemohla vystát Ameriku a její tvrdohlavost, to drama a ta romantika s tou, i když skoro minimální akcí, mě donutila jí vše odpustit.

Olivka a její nejlepší knihy roku 2016

Dcera a Šťastně až navěky (Kiera Cass)

Ano vím, že to není jedna kniha. Ale je od jednoho autora a ze stejné série, takže si myslím, že nevadí, když jí v tomhle hodnocení budu brát jako jednu knihu. A proč je tedy na prvním místě? Určitě za to může styl psaní Kiery Cassové, který mě ve všech jejích knihách vždy od první do poslední stránky neuvěřitelně vtahuje do děje. A pak je to určitě tím, že velmi ráda utíkám od reality do světa plného šatů, princů a princezen, šťastných konců navěky. A samozřejmě ta naprosto úchvatná obálka…

P. S. Stále Tě miluju (Jenny Han)

Tento rok jsem se hodně oprostila od dobrodružných a akčních knih, které jsem jinak tak ráda četla, a vrhla jsem se do vod romantiky (už zním jako Rosamunde Pilcher). Kniha na druhém místě je tedy rovněž romantika. Hlavní důvod toho, proč je kniha na druhém místě, je jednoduchý: hlavní hrdinka. Lara Jean mi byla ze všech hrdinek knih, co jsem kdy četla, úplně nejblíž. Uměla jsem se do ní skvěle vcítit a chápala jsem všechna její rozhodnutí (i ta méně dobrá).

Pomsta a rozbřesk (Reneé Ahdieh)

A romantika do třetice všeho dobrého. Proč se mi líbila tato kniha, je myslím jasné. Podle mě její podobnost se Selekcí přímo bije do očí. Obě hlavní hrdinky se nedobrovolně vydávají do luxusu plného paláce, kde se mají pokusit získat srdce prince. Obě také mají doma své lásky, které v polovině knihy přijedou získat zpět jejich srdce (a uchránit se před netvorem). Obě hrdinky jsou v tu dobu už ale zamilované do svého prince, který ale vůbec není tak špatný, jak si prve myslely. Samozřejmě, že za čtivost knihy nemůže podobnost s mou oblíbenou sérii, ale spisovatelský talent Renée Ahdiehové.

Valča a její nejlepší knihy roku 2016

Harry Potter a prokleté dítě (J., K. Rowling, J. Tiffany, J. Thorne)

Harry Potter a prokleté dítě je jediná knížka, která mě dokázala rozesmát a hned poté i rozplakat. Je velmi zajímavé, že celá kniha je napsána jako divadelní hra. Nic podobného jsem prozatím ještě nečetla. V neposlední řadě mne zaujalo grafické zpracování obálky, je to velmi jednoduchý nápad, avšak vizuálně velmi příjemný a povedený.

Hunger games (Suzanne Collins)

Hunger games předčila všechna má očekávání, představovala jsem si úplně jiný děj, naprosto jiné postavy. V knize bylo hodně napětí, ale zároveň také hodně zdlouhavých částí, u kterých se zdánlivě dlouho nic nedělo, což mi místy vadilo. Přesto mne kniha zaujala svou akčností a rozhodně bych ji doporučila všem milovníkům fantasy.

Já Jůtuber 1,2, 3

Všechny tři knihy jsou složeny ze dvou částí, první je napsaná jako příběh a druhá jako rozhovor s různými youtubery. Mě nejvíc zaujala příběhová část. Nejvíc mě vytáčelo, že v každém díle skončil příběh napínavě a já jsem musela čekat na další knížku, abych se dozvěděla, jak to dopadne.

A co se nejvíce líbilo naší paní učitelce?

V roce 2016 jsem četla hned několik velmi dobrých knih, na něž jen tak nezapomenu. Ovšem kdybych měla vybrat svou „nej knihu roku 2016“, asi bych zvolila Vše, co jsme si nikdy neřekli od Celeste Ng. Jednoduše proto, že mě emocionálně úplně roztříštila, slepila a zase úplně totálně rozdrtila. Dlouho po přečtení knihy jsem jen tak seděla, koukala do prázdna a prostě to všechno nedokázala zpracovat.  V hlavě mi dodnes víří tolik emocí, které ani nejsem schopná nijak pojmenovat. Skláním se před autorkou, jež dokázala tohle všechno vtěsnat do jedné knihy neuvěřitelným způsobem. 

Hordubal

Milostný trojúhelník po Čapkovsku

Autor: Baru

Přiznávám se, ke Karlu Čapkovi jsem ze začátku přistupovala se špetkou opatrnosti. Není to moje generace a jeho knihy nejsou mezi mými vrstevníky příliš čtené. Nebo to mám prásknout? My, dnešní generace, Čapka nečteme. Je to pro nás jen jakási povinnost vrátit se k základům. Proto asi pochopíte, že se mi ze začátku Hordubal vůbec nezamlouval. Jenomže když jsem se do příběhu posouvala hlouběji, záhy jsem se nemohla odtrhnout.

I když si to neuvědomujeme, osm let je dlouhá doba, a přeci jen s námi udělá své. A i přesto, že čas plyne rychleji, než si uvědomujeme, ve svém důsledku zanechává neuvěřitelné množství stop. A tak tu jest Hordubal, přivandruje z Ameriky. Z tříletého batolátka je jedenáctileté děvče a z kdysi milé a krásné Poleny tvrdá neoblomná slupka. Tož pochopte, že to má doma Hordubal těžké. A pak je tu ten čeledín, černý maník s dobrým srdcem, co práci v hospodářství zastal, když byl pryč. Jenže i takového dobráka, jako jest Hordubal, zdání klame…

Ano, i v této knize, napsané mnoho, mnoho let zpět, byl oblíbeným námětem milostný trojúhelník. Ale nelekejte se, autor rozhodně nebyl typ, který by se rád rochnil v romantice a nerozhodnosti hlavních hrdinů. Tenhle milostný trojúhelník, ten byl zkrátka napsán… po Čapkovsku. Úplně jinak.

Co si budeme povídat, Karel Čapek prostě nebyl na Nobelovku nominován jen tak. I když mne osobně děj ani postavy moc neupoutaly, mnohem více se mi zalíbil jeho styl. Osobitý, originální a opravdu hodně čtivý. Jeho vyprávění mne naprosto pohltilo a na konci příběhu jsem celkem zalitovala, proč sakra Hordubal nevydržel o něco víc.

Jedno musím rozhodně uznat – Karel Čapek je geniální spisovatel, a nám Čechům by mělo srdce hrdostí zaplesat při každé zmínce o něm. A starý dobrák Hordubal, ten je toho důkazem.

Hordubal / Karel Čapek / Academianakladatelství / 2009

Tahle píseň ti změní život

Tak trochu jiný pohled na svět

Autor: Baru

Elisa Dembowská si ve srovnání se svými vrstevníky odjakživa připadá jako mimoň. A pak se jednoho dne rozhodne, že udělá vše pro to, aby se to změnilo. Celé prázdniny na sobě dře – čte správné časopisy, dívá se na správné seriály, dokonce si i zásadně obmění šatník, jen aby hned první den školy zjistila, že se snažila zbytečně. Že i kdyby na sobě pracovala sebevíc, nezmění to, jaká je uvnitř, a že to její spolužáci vždycky poznají a stejně se s ní nebudou kamarádit. Ale co s tím?

Být cool je super, být normální je fajn a být neoblíbený? To je to nejhorší, co může takovou středoškolačku potkat. Protože právě neoblíbenci postrádají tolik z té spousty důležitých faktů, které drží lidskou psychiku nad vodou.

Elisa není ani normální, ani super, a proto se chce změnit. Jenže co když se jí ta snaha nevyplatí? A co když se prostě v novém já nebude cítit? Co pak?

Elis je přesně ten typ hlavní hrdinky, ke které cítíte soucit, ale empatiemi zrovna nehýříte. Je nedůvěřivá, nudná, neustále si na něco stěžuje a sama neví, co chce. Zoufale touží po pozornosti, ale když na to dojde, nelíbí se jí to. Mně sympatická nebyla, ale díky tomu, že je příběh vyprávěn z její perspektivy jsem si na ni tak nějak zvykla, a ke konci jsem na ni dokonce trošku pozměnila názor. Z mého pohledu byla až moc naivní a zoufale se snažila vyjít zadobře se všemi, což se jí ale v mnoha případech vymstilo. Takže jo, nemám s ní problém. Život k ní byl fér.

„Za každou věcí, kterou jsem podnikla, byla ještě jedna, stejně důležitá, na kterou jsem ani nepomyslela.“

Vicky a Pippa, to je dvojice, která se stala jakýmsi záchytným bodem v ději. Vicky byla celou dobu moc fajn, ale na Pippu jsem ke konci změnila názor – ze skvělé kamarádky (SK) jsem její status změnila na sebelítostivou sebestřednou kozu (SSK).

Další z vedlejších postav byl Char – na první pohled milý DJ, když si ho ale prohlédnete lépe, zaostříte jen na nudnou sobeckou trosku.

Co se týče všech dalších postav - které se jmenovaly Elisina matka, Elisin otec, Elisin nevlastní otec, Elisini sourozenci a Elisiny spolužačky – je jim tu věnováno docela dost řádků, ale vzhledem k tomu, že nemá cenu představovat všechny, každý si o nich snad udělá vlastní obrázek při samotné četbě.

Teď už se konečně dostáváme k ději. Na první pohled by se tato kniha mohla jevit jako romantický příběh plný klišé, ale tak to není. Celé řádky tu totiž nejsou věnovány lásce nebo romantice, ale pocitům a myšlenkám, které Elise běžely hlavou. A když ty myšlenky – myšlenky holky, která to nemá v životě zrovna lehké – spojíte, vznikne z toho působivý příběh o tom, že se nikdy nesmíme vzdávat. Že ať si o nás myslí kdokoli kdeco, nemůžeme všechno brát vážně. A že vzít si život není řešení.

„Vždycky jsem si myslela, že když udělám něco výjimečného, budou mě mít lidi rádi. Ale to byla chyba. Nic neodradí ostatní tolik jako výjimečnost.“

Z konce mám takové rozporuplné pocity. Sled událostí se nápadně zrychlil a vše usnulo v „happy endu“, což mi k této knize tak úplně nesedí. Čekala jsem nějaký náznak negativní myšlenky, ale řádky se hýřily jen samými pozitivy. To je pak trošičku nepřirozené, vzhledem k neustále depresivnímu obsahu knihy.

Obálka mne sice nijak nenadchla, ale ani to není nic, za co by se CooBoo muselo stydět. Moc se mi líbí růžový hřbet knihy, který je prostě takový…miloučký. Na zpracování se nedá nic vytknout a citáty na stranách začínajících kapitol jsou moc pěkné, i když popravdě - jako věty mluvící do duše mi moc nepřipadají.

Po tolika negativech si teď možná myslíte, že mne kniha zklamala. Jenže opak je pravdou. Toto dílko totiž bylo naprosto dokonalé. Pár takových knih o „sebenedůvěře“ jsem už přečetla a přiznávám, že tahle kniha se řadí k těm nejhezčím. Je jen málo knih, nad kterými opravdu přemýšlíte a dumáte nad tím, jestli stálo za to si je přečíst – no, pak mohu říct, že Tahle píseň ti změní život k nim rozhodně patří.

Tahle píseň ti změní život / Leila Sales /CooBoo / 2013

ILLUMINAE

Síla vůle

Autor: Eli

Tato knížka je velmi nápaditým a originálním způsobem zpracovaná jako soubor dokumentů a událostí o válce dvou znepřátelených megakorporací a útoku jedné z nich na nic netušící obyvatele planety Kerenza VII. a následném pronásledování uprchlíků v evakuačních lodích. Nejedná se však o nic nezáživného, žádné sáhodlouhé texty bez děje, ale všemožné útržky konverzací, chatů a soukromých poznámek. To všechno je navíc tak trochu laděno do jakéhosi černého humoru. Ke čtivosti přispívá i to, že hlavní role obsadili dva teenageři, kteří rozhodně nechtějí vložit svůj osud do rukou jiných a jen odevzdaně čekat, co se bude dít. Jednají přímo, odmítají promarnit své šance a jejich temperament dodává ději správný spád.

Po útoku na Kerenzu se bývalí přátelé Kady a Ezra úspěšně dostanou k evakuačním lodím, které je mají dostat do bezpečí. To se ale ukáže jako nadlidský úkol. Kady i Ezra jsou spolu s ostatními „zachráněnými“ na dvou různých vesmírných plavidlech, kterým kromě toho, že je pronásleduje nepřátelská flotila Lincoln, přibývá časem i spousta dalších problémů. Nastanou potíže se zásobováním, voda musí být na příděl, na palubě selžou některé systémy pro udržení podmínek pro život, umělá inteligence řídící loď se zdá být porouchaná, mezi uprchlíky začne šířit nový nebezpečný virus a velení posádky podle všeho nedokáže situaci správně řešit.

Jestliže ti, co zbyli, mají uniknout Lincolnu a mít jakousi šanci na přežití, musí se věci chopit sama Kady. Téměř nikdo jí není schopný nebo ochotný pomoct, a tak se sama vrhá do velkého a nebezpečného dobrodružství. Ale jak brzy zjistí, bez Ezry to zvládnout nemůže. Takže tím pro oba začne jeden velký společný boj, přestože jsou od sebe vzdáleni tolik kilometrů.

Kady mi byla od začátku velmi sympatická. To, že se s ničím neštvala, a že byla tak rázná a tvrdohlavá mi k ní naprosto sedělo. Ezra byl o dost mírnější, a i když nesehrál tak důležitou roli jako Kady, byl mi v něčem milejší. Příjemně mě překvapila „osobnost“ umělé inteligence lodi, soubor čísel, vzorců a dat, ve kterém jako by se probudila duše plná lidských emocí a citů. Zajímavé byly i ostatní postavy, ať už kladné nebo záporné. Všechny jsem je určitým způsobem obdivovala.

Celkově na mě kniha udělala skvělý dojem. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, o co vlastně v příběhu jde, ale rychle jsem se zorientovala. Po celou dobu jsem neměla nejmenší tušení, jak to všechno může dopadnout, takže jsem stránky doslova hltala a závěr byl pro mě dalším překvapením. Myslím, že nebudete litovat, když uvěříte krásné, poutavé obálce – taková je totiž celá knížka. Akční děj, rychlý sled událostí, napětí, vášeň,… to všechno v ní najdete a navíc se i pobavíte. „Iluminae“ bych doporučila svým vrstevníkům a mladým lidem, nejen kvůli populárnímu žánru, ale taky proto, že nemusíte být žádný knihomol, abyste těch 599 stránek přečetli nenuceně a rychle, také díky opravdu dobře propracované grafické úpravě.

Illuminae / Amie Kaufman, Jay Kristoff /CooBoo / 2016

Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.